Všimli jste si už, jak příliš mnoho hodin strávených nad řádky kódu ovlivňuje váš slovník nebo myšlenky? TITANS vám přináší seznam zážitků, které pochopí jen lidé z IT komunity.
Pokud vás práce naplňuje a umíte své supersíly z IT světa využít i v běžném životě, je to skvělé, ale občas je třeba se zamyslet i nad tím, jestli to s programováním náhodou nepřeháníte. V TITANS jsme shromáždili 6 kategorií znaků, podle kterých poznáte, zda se u vás projevila profesní deformace. Předem upozorňujeme, že tento článek není kritikou, ale spíše sdílením zvláštních zkušeností, které se čas od času přihodí nám všem.
1. Blízcí si musí vygooglit význam vašich slov
Používáte technické metafory jako „musím si refaktorovat spánkový režim.“
Větu „fungovalo to na mém počítači“ vyslovíte i mimo práci.
Ostatní lidi nazýváte „uživatelé“.
Potraviny v nákupním seznamu označujete jako „item_1“, „item_2“, případně pojmenujete svého psa „dogObject“.
Věty neukončujete tečkami, ale středníky.
Když v běžném životě něco zkoušíte poprvé a selžete, nazvete to verzí 1.0.
Všechno měříte v milisekundách.
Začínáte počítat od 0, ne od 1.
Jediné hashtagy, které používáte, jsou #include a #define.
2. 404: Social Life Not Found
Setkání s přáteli omylem nazvete „standup meeting“.
Wi-Fi připojení kontrolujete i během romantické večeře.
I jednoduché úkoly – například přípravu jídla – vysvětlujete pomocí algoritmů.
V editoru máte otevřeno více tabů než v prohlížeči.
Máte za sebou vážnou hádku s gumovou kachničkou. Vysvětlování kódu neživému objektu je legitimní technika debugování, ale pokud začnete očekávat, že vám kachnička odpoví, je to už znepokojivé.
Cestou domů si říkáte: „Všude dobře, 127.0.0.1 nejlépe.“
Vaše klávesnice dělá větší rozruch než váš společenský život.
Product Manager se vás více než jednou denně ptá, jak se máte.
Proměnné pojmenováváte podle oblíbených snacků nebo domácích mazlíčků, protože všechna dobrá jména jsou už obsazená.
3. V řádcích kódu máte více fauny než v zoo
Tak dlouho hledíte na bug, až začnete mít podezření, že tou chybou jste vy.
Ve 40řádkovém souboru kódu se zobrazí chyba v řádku 123.
Se stack traces máte vztah lásky–nenávisti.
Strávili jste více času hledáním chybových hlášek na Googlu než samotným programováním.
V určitém bodě přestanete brát chybové hlášky jako neutrální zpětnou vazbu a začnete je vnímat jako osobní útoky. Přísahali byste, že se na vás kompilátor zaměřil.
Když se váš kód konečně zkompiluje bez chyb, jste tak nadšení, že vůbec neřešíte, jestli to skutečně funguje – to je problém zítřka.
Mouchu, která vám přistála na monitoru, se snažíte odehnat kurzorem.
Po přečtení knihy Clean Code chcete přepsat veškerý kód ve svém okolí.
Omylem smažete databázovou tabulku, protože jste zadali DELETE bez WHERE.
Jdete spát s myšlenkami na bug a místo poklidného snu se ocitnete přímo v debugging session. Zrovna když to téměř vyřešíte, zazvoní budík.
Preferujete dark mode, protože světlo přitahuje bugy.
4. Jediný detox, který znáte, je git clean
Nevíte, jaký je den, ale přesně víte, jak dlouho trvá build vašeho projektu.
Sluneční světlo vám připadá jako nový framework.
Máte více commitů než hodin spánku.
K obědu si vaříte ramen, protože má nejkratší čas kompilace.
Optimalizovali jste svůj denní režim natolik, že už ani nepotřebujete pít kávu – přijímáte ji infuzí. Vaše mantra zní: „Žádná káva, žádný kód.“
Záda vás bolí v každé poloze kromě té, kdy sedíte u stolu a hrbíte se s rukama na klávesnici.
Otevřete notebook „jen abyste něco zkontrolovali“ a najednou jsou 3 ráno.
V duchu počítáte, kolik řádků kódu jste dnes napsali, místo toho, abyste počítali odpracované hodiny.
Ve volném čase přecházíte na vámi preferovaný jazyk a technologii, abyste se odreagovali u nezávazného vývoje.
5. Jste rádi, že vám nikdo nečte myšlenky
U všeho hodnotíte UX – dokonce i u mikrovlnky.
Ráno před zrcadlem recitujete seznam úkolů, jako byste byli na sprint planning meetingu.
Klávesovou zkratku CTRL+S používáte i při psaní komentáře nebo statusu na sociální síť.
Čas měříte v „nasazeních“, ne v hodinách.
Váš myšlenkový proces zní jako počítačový program: „If máš hlad, then jez; else pokračuj v programování.“
Vytváříte si šablony pro běžné situace, například jak napsat e-mail nebo jak řešit konflikty, abyste zefektivnili své reakce.
Pokud se znemožníte při vyprávění historky, první myšlenka je git commit –amend.
Smějete se vtipům o binárních číslech, například: „Na světě je 10 typů lidí: ti, kteří rozumějí binárním číslům, a ti, kteří nerozumějí.“
Zkoušeli jste někdy použít „Ctrl+Z“ na rozlitý nápoj nebo „Ctrl+F“ na hledání klíčů? Kéž by klávesové zkratky existovaly i v reálném životě.
6. Nevěříte kódu, který funguje na první pokus
Když narazíte na neobvyklý bug, dokážete ho opravit bez AI a bez Googlu, protože vám už před lety způsobil migrénu.
Zapomněli jste, jak vypadá „čistý kód“, protože vaším mottem se stalo „hlavně že to funguje“.
Vaše commit messages jsou buď „opravte věci“, nebo epické romány.
Nasadíte hotfix do produkce v 17:55 a v 18:00 odcházíte z práce.
Vaše commit messages se změnily z popisných na existenciální: „Teď to funguje, neptejte se jak.“
Vaše heslo má 32 znaků a obsahuje ASCII art.
Když otevřete Excel, cítíte se jako Neo, který dešifruje Matrix. Jen připomínáme, že Excel má být o číslech, ne o existenciálních krizích týkajících se povahy reality.
Regex ovládáte lépe než své rodné číslo.
Kromě výše uvedených situací spojuje mnoho IT specialistů ještě jeden univerzální zážitek: pracovní pohovor s recruiterem, který nerozumí jejich oboru. Pokud vás unavuje shánět si smysluplné projekty a marně se snažíte najít (Ctrl+F), je nejvyšší čas přidat se k freelancerům v TITANS. Prostřednictvím respektované mezinárodní značky získáte mimo jiné přístup k špičkovým projektům na míru, odborné radě v oblasti účetnictví, včasné finanční kompenzaci a spolehlivou podporu.
